STÍSNĚNÉ POCITY

Stísněná lehkost
v tratolišti pocitů
mám chuť rozbít nebe
než mi brání v cestě za tebou
krvežíznivá křehkost
v bažině soucitů
cítím že zebe
srdce co vyrvala a vzala sebou

na druhou stranu
kam živí nemohou
až za bělmo smrti
v kómatu tetanu
s rajskou plynou oblohou
mé já rozčtvrtí

na malinké
nepodstatné kousky
uvnitř s peckou ega
aby city prostinké
přežily všechny zkoušky
když už se to nedá

nedá unést
ani nedá spolknout
jako suchou slinu
na vyprahlé pustině
hluboko uvnitř hlavy
vyžírá mě samota
jako červy na shnilém mase
cítím nenávratnost okamžiku

protože už se nevrátí
slova jež lahodily uším
a vzrušené smyslové vjemy
hebkou rukou
a rty
jako dužina
tak šťavnaté a teplé
s příchutí ovocných sadů
v plné zralosti
kdy stačí jen utrhnout
snad i pomyslet
a můžeš mít vše na co jsi vzpomeneš
ale ten obraz minulosti
už ti nikdo nevrátí.