Hrobka

Mladá dívka..
rudou růži nese,
Kam?...Na jeho hrob v lese.
Chodíc tou samou cestou,
každý den.
S černou vestou,
sníc stále stejný sen.
Hnědé oči pozorují staré stromy,
vypráví prý příběhy.
Ona však věří jen v jeden.
Vítr cuchrá její tmavé vlasy,
slyší hlasy...
Slza stéká po hebké tváři,
když pokládá květinu,
slunce září,
proč ale ona stojí ve stínu?
Málem totiž zabilo jejího hrdinu.
Nepřekonatelná lítost nutí ji,
přeříkávat ty stále stejná slova:
Azurové nebe,
spalující slunce.
Já však vidím tebe
v tvé kamenné hrobce.
Slunečný den-
pro tebe pouhý sen.
Spíše noční můra.
Zdálo by se,že v poklidu sníš.
Ale lidé venku ruší.
Chvilkami bdíš.
Všichni ostatní užívají dne,
ty však vidíš víko černé...
.....
Až večer,'doma' za oknem,
pozoruje s láskou les.
Konečně...zapadá slunce..
jak nádherný pocit.
Temnoty věrné
a vampýr znovu procit.