Volný pád

Volný pád

Zahlcen prohrami
bráníš se nadechnout
a v nejtemnějším koutě duše
už jenom mlčky
hledáš
smysl svého žití

a přesto tajně toužíš
pod víčky spatřit
bájný plamínek naděje
jímž
vyvoleným
chiméra zvaná štěstí
na hrbolatou cestu
na obzoru
svítí

dávno už nevíš
jak
stavět vzdušné zámky
když
v klotoči žití
svět zmenšil se
jen
na tři krátká slova
má dáti – dal
a
termín další zakázky

jen občas ještě
matně
vzpomeneš si
jak tvářila se duha
z níž
štětcem touhy
uměl jsi kdysi
kreslit
snové obrázky

ztratil jsi víru
že kolem tebe pořád jsou
ti kdo je viděli
a ti kdo vědí . . .

tak
v nekonečném kruhu
kladeš si
stále stejné otázky
přesto že víš . . .

a proto nedoufáš
že na ně někdy
nenajdeš odpovědi

z hlavy jsi pracně vytěsnil
smysl slov
láska, radost, smích

teď už jen čekáš . . .

Nebo snad stále
slepě věříš
že skrze stehy
na nezhojených jizvách duše
ucítíš ještě jednou
a nejspíš naposledy
opojný

tikot
hodin
slunečních