Samota

Všude je tma a nikoho nevidím,
usedám na zemi pokrytou kapradím,
dlouho jsem nepotkal duše živé,
pár mrtvol okolo poklidně hnije.

Společnost ticha a tmy už mi nestačí,
kdo ví, třeba vlci mě posvačí,
rád bych však do davu, ven, mezi lidi,
poznat radost, smích a šťastnou chvíli.

Dnes nevím o nikom, kdo zná mou duši,
já chtěl jsem po Tobě otevřít oči,
poznat mé já a vědět kdo jsem,
pak probudil jsem se, byl to jen sen.

A samota trvá, nikdo mě nezná,
já neznám nikoho, temnota hrozná,
vidět kus světla a milou tvář,
pozvednou oči a být šťasten zas.

Pak opět život, bičem svým práskne,
zas padám na hubu, světlo mé zhasne,
svůj život proklínám, nic po mě nezbylo,
o jednu mrtvolu v okolí, dnes večer přibylo.