Fouká ze rtů plechových

Sem k lesu táhne jako dřív
procesí břízek nahnutých
nebo snad babky v bílém županu
vyšly na trávu

nezbylo nic z dávných dnů
jen touha v hrudi
zajít si k modřínům

potí se pryskyřicí
na všechny vzpomínám
tichá krajina

oblohou bílé korálky
rozběhly se soumrakem
tam a zase sem

fouká ze rtů plechových
kaplička za kopcem
tklivé táhlé bim bam bim
obilím

smutek nízkých věží
cesty v podvečeru
rozpily se v šeru