Dívka z obrazu

Tvé oči upřímný pohled dávají
a tvému děcku jako by chyběl smích.
Začíná jaro, zář sluneční
rozpouští letošní sníh.

Pohled máš zasněný
a zároveň bojácný.
Jako by ses bála toho
kdo štětcem plátno hladil
aby barvami mohl ztvárnit tvou tvář
však chybí, chybí jí zář.

Visíš na stěně a z obrazu hledíš na mě
i na lidi, kteří kolem tebe projdou
možná jen málo, málo si tě všimnou.
Někteří z obrazu utřou prach
a ostatní ztrácejí se v tmách.

Ty z obrazu nemůžeš vstát a jít
já hledím na tebe a chci tiše zašeptat...
Jednou bych chtěla dívko
možná tebou být.