Poctěno poklonou

Troufám si říct,
že můj prodloužený stín
padá do Tvých mokrých vlasů.

Ve vykřičených uličkách,
chodci vidí svlečenou striptérku,
špinavou couru bez příkrasu.

Dotknu se třpytivých hvězd,
tisícera mocných světel,
bez unáhleného rozkazu.

Uchovám pevnou vzpomínku
zatavenou v žulovém kameni,
ve vyjícím a strašlivém mrazu.

Udolám kamenné pany,
padnou mi k nohám,
jak valí se z kolmého srázu.

...a všechno poctím poklonou...

Tvé kadeře, striptérské vystoupení,
zářivé hvězdy, zatavené vzpomínky
i kamenné pany....


jenom si nevidět do vlastní tváře