Chrlič

Pláče s deštěm, mračí se.
Křídly nebe halí.
Je sám, i když nade všemi,
hledí s hůry, s pusou dokořán tiše mlčí.
Na římse ochotně sedí a čeká,
den po dni, léta za léty, čeká,
až ho čas rozmělní a vymaní ze samoty.