Tasmánský čert

Já potkala jsem bubáka, co na mě divně hulákal.
Byl barvy trošku přičmoudlé, oči měl často pochmourné.

Jednoho dne přistoupil blíže a dal najevo, jak je k nevíře ta moje světlá barva pleti,
že naň pry afričané letí.

Obzvláště ale lidoužrouti, co rádi mládí zkoušejí,
to je masíčko nejchutnější, stanou se klidně zloději.

Sněhurka vrátila se z čených lesů,
hlavou jen zlehka zatřásla,
nánosy saze na hlavu sedají,
slzy roní jen potají.

Nesmutní po čertovi tasmánském,

když objevila rohy,

teskní jen po křišťálu

-schovaném-

.....po
srdci
bez...
přízdoby.