Svatozář noci

Tužba po dobrotě svobody se ukrývaje
však tužbu tužby v srdci nemaje
a tak oheň, zrada kryjíc se v sobě sama
já sobě jsem nevinen

I smutek po zapomnění v zapomnění převrátit se snažíš
tvé svědomí v nicotno obrací, polykaje zasévá
a vzrůstat dává andělům tvým novým
jejich křídla však s chutí zanedbá

a tak denně lítat snaže se a jda
však přesvědčení neměnné je
a ono blaho po temnotě odlétá

snaha nekonečná v prach popela obrací se
a v domnění nové domněnky sebe snaže přesvědčívá
nikoli však v koloběhu jemuž konce se nedostává
s neutuchající přesvědčivou nadějí, že celistvý nezůstane

sám proti sobě s nožem pod krkem jda
i čekáš navzájem až tvé nohy unaví se
a tebe v koloběhu dostihne tvá temnota
já sám sobě však plně nevinen jsa