Smích smrti

Smála se smála
ale chvíli se zdálo jakoby plakala
to asi že s jiným spala
uspokojená jistě usínala
co by prý se mnou dělala
tak se mi asi jen zdála.

Prý život stojí za to aby byl žit
ale já říkám že smrt stojí za to aby se zemřelo
smějí se mi a říkají jak to můžu vědět
ale já jsem přece mrtvý i když mně není veselo
raději být mrtvý než špatně živý
tak proč se všichni diví.

Neboj se ti kostlivci s kosami nejdou pro tebe
ti jdou jenom po mně
už sedí kdesi v domě
jak kafkovské postavy čekají
od rána do večera
a trochu potají kávu srkají
dnes zítra stejně jako včera.

Dost možná že ta žena která se smála
byla smrt a to je krásná představa
že se smrt smála a ještě krásnější by bylo
kdyby pak plakala a uslzené oči si utírala
do svého hábitu možná že by ukázala i svou tvář
kterou by zdobila prazvláštní zář
takže by nebyla jen kost ale krásná by byla
možná že smrt je krásná jako víla.

Mám kdesi doma kosu ale nesekám s ní
snad ji tam nechala smrt před řadou dní
ani mne samého s sebou nevzala
řeknu má lásko proč jsi s jiným spala
ale já věřím že přijdeš a řekneš můj milý
pojď už se mnou - tolik jsem se těšila na tuhle chvíli.