Té noci jsem nespal

Té noci jsem nespal.
Nemodlil se. Ale bůh mne viděl.
A já Tebe. Krásko.
Tříštily se sny a z vitrín střepů křišťálové lustry brečí v tichých síních Sionu.
Po hebrejském šansonu stesk. Světlo sedmi svící uteklo pryč. Tma. Nezbylo nic.
Jen bum-ta-ra-ta na buben.

Křičel jsem. Ale svět mne neslyšel.
Ale já Tebe ano. Plačko.
Životy na kaštanových vlasech Tvé sestry, unesených cárech povijanu.
Tu hranu, která zvonila. Smíchu perly na parketách. Neuslyšíš víc.
Jen svolávání kluků ven.

Věděl jsem. Odpuštění je na prodej.
I pro Tebe. Děvko.
Zákony Leviticu na popel spáleny. Pravidla nedoteku, tanec ohnivých jazyků. Vyvolení.
Pro utrpení a snad životy hrdé. Holubice jeruzalémská. Prostě jít ráji vstříc.
Před pušky a bodáky.

Té noci jsem nespal.
Měl jsem prst na spoušti.
Ty a rozkaz. Nic.
Proč ztratilo Protože. Prostě bylo.
A z Tebe zbylo malé, mlčenlivé tělo.
Když hráli jsme si na vojáky.