mezi břehy

.

Potácím se od rozbřesku
do stmívání

krajinou snů
o tvých dlaních

a není
tolika paní

co ukonejší
mou duši

mé srdce..
slyšíš
jak to ticho ruší?

kamínky
z Francie

nosí štěstí
a odvádějí pozornost
od citů

namaluj na papír
kdo všechno tu je

a jak můj příliv
zvedá hladinu

tvého ticha
co do slov
vnáší mír

zasněžená
řeka
neřekla by to líp

přeskoč
podél břehů

jako laň
jako vlk

stromům se klaň
oni rozpředou
tvůj suk

jsi listí
u bran domu

až to mé oči zjistí
odnesou tě domů

sen

.