Když vítr tiše vál
naš by ses ho bál
pramenem vlasů si pohrával
pocit štěstí rozdával
když začal silně vát
nečekals že nohy ti podrazí
měl by ses ho začít bát
a po tváři slza se koulí
do rukou šlehá ti Melica
úzkost Tě v křeč vrhá
když pochopíš že si jen hrál
propukneš v pláč...