Kde jsi, moje dětství?

Kde jsi, moje dětství
otlučených kolen a
hraček rozbitých?

Kde jsi, minulosti,
kráčíš snad kolem okna,
na které mráz dých?

Moje hračky odnesl
čas do dáli..kde jsou
chvíle našich her,
při kterých jsme
se tolik nasmáli?

Našlapuji zlehka po
schodišti babiččině
do pohádek barvotiskových
a v útrobách její skříně
postavičky tvorů zlých
i dobrých tančí, víly
a skřítci v té schránce
Pandořině dohromady
válčí s vojáčky cínovými..

Ach, domove můj, jak
sladce léčíš moje splíny!