ĎÁBLOVA STEZKA

Ďáblova stezka
naoko zdá se hezká,
z pokory čiší pýcha,
ostatní nutí být zticha.

Kazatel božího slova
informuje nás z stroha,
ví toho víc než Bůh sám
a lidi vede do černých jam.

Ďáblova stezka
na druhý dotek těžká,
člověk svobodu zaprodá
a stane se vůdcem národa.

Oblékne šat kurev a sviní,
plive, špiní a nikdy neodčiní
zlo, jehož se dopouští.
Sorry, raději skončím na poušti!

Vy si tu přitakávejte, jak chcete,
než moře všechnu špínu smete.
Mám vás buddhisti diamantů v paži,
to raděj budu žebrat u zápraží.

A prosit o kousek kůrky nebo pomyjí,
je vám jedno, jak lidé žijí, nežijí,
hlavně že vy jste za vodou.
Nechám se vést nadějí, náhodou.

Zemřu dnes nebo zítra,
ale věřím, že se dočkám nového jitra.
Baví vás být otroky bohatství a slávy
a balamutit davy, lidem hlavy?

Seru na vás z vysoka,
umřu nejspíš do roka a pak zátoka
splaví zbytky mého těla.
Řekla jsem to, co jsem chtěla.

Kolik Kristů, kolik Budhů, kolik Mohamedů či proroků,
Kolik Marií, apoštolů a hlasatelů, vůdců otroků?
Kdo není slepý, nejspíš chápe, porozumí,
a hloupý přitakává, podlézá a čumí.
Tak to jsou lidské UMY!

Jestli chcete dalšího debila, co bude lidem lhát,
odpovídám: NE!!! Ode dneška až napořád.
Konec světa má v rukou Bůh,
tak nastraž všechny smysly, zrak i sluch.

Věda, ať se snaží o cokoli,
mám pocit, že mnozí z nich jsou voli.
Díky za jaderné pokusy,
příroda vás už dávno nemusí.

A taky díky za stavby a zbytky jídla v kanálu,
očista proběhne rychle a ne pomalu.
Znenáhla vytáhnou vám z kapes zbytky zlata
a pak vás rozhnětou jak kousky bláta.

Lidé křičí: "A co Bůh, co táta?".
Však tahle země byla kdysi Svatá!
Než lidské sémě, nejspíš, možná, zřejmě,
prosilo za otroka, matko, dej mě.

Co jste si navařili, to si taky sníte,
dejte si pozor na ty nečekaně hbité a příliš ostražité!
Chutnají vám plasty, nafta, asfalt a betóny?
Já raděj kousek chleba a slaďoučké bonbóny.

Hlad sere na pravidla a BONTONY…