Projíždím ponuré noci,
Snažím se zbavit své bezmoci.
Toulám se krajinou,
Kde vzpomínky zahynou.
Stává se ze mne psanec,
Tak vyzvu Lunu v tanec.
A když sluneční zář
Padne na moji tvář
Tak vyzuju protančené střevíce
A unaven nejvíce.
Padnu za matičku Zemi,
Pěkně hubou k zemi...