TA TMA

Hluboko uvnitř člověka
tam kde měla být duše
je jen prázdnota a tma
co tiše a drze čeká
v obětí jako betonová skruže
tak děsivá temná
a studeně bezedná

nakloníš se nad ní
v nestabilitě níž
a dostáváš divoké závratě
snad jen jedním okem jí zahlédneš
a rozpláčeš se
ta tma tě raní
protože víš
jak pevně drží tě v kravatě
a čeká jestli hrůzou neochabneš
a znovu se rozpláčeš

a pak ta tma
co burácí na šedivé dveře
tvého nejzazšího podvědomí
hbitě a bez pozvání
vleze oknem až na dno tvého srdce
a začne hra zla

jak čelit té temné příšeře
když nezbylo ani kousek svědomí
úcty,pokory a uznání
a vše je tak rozostřeno v mlze
a tma.

Nebo se to jen tak zdá?