Ty

I když už
nevšímáš si
mých úsměvů
a toho jak mám
učesané vlasy
když sám od sebe
mě nepohladíš
a sbíráš jen střepy
dávno zašlé krásy
když po probuzení
má přítomnost Ti vadí
a už pro Tebe
není milá
v náručí Tvém zklamaná
a ještě více zarputilá
však stále
nevzdávám to
...
no proč asi
...
Když na další krok
nenacházíš sílu
a duši okupuje
černý stín
možná to chce
ještě větší víru
... ve mě ...
... v nás ...
ale co teď s tím?
...