Mauthausen

"Dítě! Pojď sem!
Setkáš se s matkou svou,
Ta byla tu před tebou.
Neboj, nezemřeš smrtí zlou."

*-*-*-*
Stojíš, jako tisíc jiných.
Čekáš vodu.
Nic neteče.
Chceš kyslík,
ale žádný tu není.

První člověk padá,
za ním druhý.
Už chápeš, je to zrada.
Údy ti hrůzou ztuhly.
*-*Hrůzou?
Neviditelný zabiják
dokončil dílo.

*-*-*-*-*-*

Jak tě Bůh stvořil
prohlížen jsi.
Chceš své věci,
blázen nejsi,
snad proto voláš:
"Dítě, kde jsi?!?"

"Tam kde všechny děcka."
odpověď krutá zní.
Bolest jde do mysli,
krví se oči plní.

Když kráčíš po schodech,
po Schodech smrti,
vidíš je umírat,
bolest tě drtí.

A pak, když uleháš
s dalšími sedmi,
v mysli tvé, duši tvé
odpor se vzedmi.

*-*-*-*
Zazněl výstřel.
Nikdo se neotočí.
Pokračují v práci.
Tvé tělo padlo,
na další,
na stovky těl.
"Schneller!"
ozve se jen.
Takhle to probíhá,
běžně, každý den.