Muší republika

Mušky, mouchy, malé hejno,
přejíce si jen tak žít,
opustili sračku - řeku Lejno,
po cestě už přestali snít.
Než došla pramoucha na kopec,
znavená i křídla znavené:
"Zda bude naše obec.
Hovno ještě neoplývané."

I tak se stalo během času,
založili město, později i stát.
Každý viděl v hovně krásu,
a nemusel se hladu bát.
Z malého hejna velký stát,
dva tisíce červů v jednom vrhu.
Přesto menší z okolních vlád,
spokojený, nevzhlížející z vrchu.

Pár menších bitev a válek,
kvůli tomu Lejno opustili.
Hejna z okolí v hovně našli párek,
Z okolních dálek do nás se pustili.
I tak to byly dobré časy,
mouchy válčili se ctí, tvrdě, hrdě,
nehledíce velikosti, rasy.
Ale už tehdy přestalo hovno smrdět.

Uběhlo stominutí, tisíciminutí,
a jedna prezimoucha vládne,
mušky, červy strachy strnutí,
nikomu nikdo nevěří, je to zrádné.
Ani ta prezimoucha nemá moc,
vládnou poslamouchy a jiná havět,
rozebíraj hovno, stravu a moč,
červy se bojí - umět psát, píšou závěť.

Mohlo by začít z nebe chcát,
a smýt hovno pod hovno jiné,
patřili bysme pod jiný stát,
ale tohle hovno všechno mine...
Nebo povinné práce z dáli,
taková ta uklízecí četa,
chudí bohatým by se smáli,
přišel totiž konec hovna - světa...