Sedíš
a do očí tě pálí vzpomínky
V dějinách snáře
uschlé chvíle jak bylinky
z herbáře
olizujíc plameny
v horkosti tváře
klamné ohýnky
kdy přitápíš si
v chladném létě
pro pocit teplé něhy
v srdci
na třísky rozštípané
do kouta zahnané
myšlenky třídíš
a z horka nyní svlékáš kůži
pocit souznění
se ještě více úží
A tvé rty na mých
malinově chutnají
zase tak jako když to tenkrát
bylo potají...