Ta, co tápe

Jsem jen člověk pouhý
tolik plný touhy
andělé vtiskli mi
boží vnutknutí
to proto běžím polemi
cosi mě nepokojně nutí
k zoufalému výkřiku

Se stříbrnou vlečkou
jsem jen černou tečkou
za větou
holou větou

Druhá láhev vína
strouhá můj splín a
já
zapomenutá
svéhlavá
dutá hlava
křičí