V tramvaji

V tramvaji bez kapesníku
v zimě jsem jel do práce.
Příliš brzy jsem však zpoznal,
že je to boj bez šance.

Čtyřicet to trvá minut
a já místo nosu splav.
Čím víc lidí přibývalo,
tím se zhoršoval můj stav.

Rýma řídká jako pivo
nedočkavě lila se.
A já chudák bez půllitru
ruku držel na nose.

Všechny síly soustředil jsem,
bych ni kapku upustil.
V duchu prosil o šnuptychl,
který by mne vyprostil.

V naději na spásu shora
k cestujícím vzhlédl jsem.
Srdce si mi zastavilo
neskutečným úžasem.

Žena Bohem obdařená
kapesník mi podala.
Teď už jsem ho potřeboval
jenom mezi nohama.