Nejvíce mě oslovil konec básně. Nebo celá báseň vygradovaná ve čtyřech verších? Maličkosti největšího kalibru...
11.10.2011 23:10:00 | Berry
Tak, tak, děti za nic nemohou, to my dospělí se musime nad sebou více zamyslet, jinak to bude čím dál horší.Pěkná.
08.10.2011 17:57:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Moc hezké a pravdivé i já to tak cítím. Vždycky si říkám, kolik toho potřebuje asi člověk ke šťastnému životu a zda známe odpověď.
06.10.2011 22:54:00 | carodejka
Máš pravdu, často mívám podobné pocity, jako jsi vyjádřil v básni... Když se dívám na zprávy z chudých rozvojových zemí, je mi vždycky smutno s pocitem beznaděje...
05.10.2011 09:44:00 | labuť
Zelená vílo - jako hrom ... to při čtení zalezáš pod postel... :-) Děkuji za komentík.
04.10.2011 22:19:00 | Danger
Culíčku - děkuji a vyřídím i s culikama :-), já se vždy vracím ,kde můžu být k užitku.
04.10.2011 22:13:00 | Danger
Mbonito - rád tě tu vidím a snad sem tě motivoval k napsání další reportáže, které já u Tebe obdivuji.
04.10.2011 22:10:00 | Danger
Někdy si říkám, jak moc se máme...
Když opustíme své kraje známé
a nahlédneme jen o kousek dál...
Někdy si říkám, jak skvěle se mám...
:o)
moc hezky napsaná...
04.10.2011 18:00:00 | Cecilka
proč poslední :-(
Píšeš krásně a člověk se dozví z první ruky,jak to tam chodí.
04.10.2011 00:52:00 | Iv
i já to tam znám.. krásně napsáno.. ST jako hrom, umíš chlape, umíš.. :-)
03.10.2011 22:03:00 | zelená víla
Kdo nezažil na vlastní kůži, stěží jenom pozná a také souhlasím s CULÍČKEM... ST!*** je za vyjádření.
03.10.2011 19:13:00 | NikitaNikaT.