Putování s cílem beze směru

mé tělo se toulá městem
děsivou a chladnou tmou
vyhýbá se loktům, pěstem
jde jen s pravdou svou

budící lítost každým gestem
jde dál, kam ho vlastní nohy nesou
vítr v zádech napovídá cestu šeptem
jde dál..dál cestou slepou

s tváří zahalenou
prachem a sazemi obarvenou
s pověstí pokřivenou
snaží se zapomenout
..co dělat mám?

s myslí omámenou
břemenem na ramenou
zároveň náručí otevřenou
hledá spásu svou

hladiny louží vlní se od nohou
v nich rozmazaný obraz s noční oblohou
pomalu kráčí, kam jiní nemohou
pomalu kráčí- se svou ochotou
být sám..