Návrat domů

Prohozen výkladní skříní moderní doby
Mám střepy ve vlasech
Odráží se v nich chaos
Jsou tak malé
Jako já
Zkouším je sbírat pořezanýma rukama
A přes slzy neodhadnu kolik zbývá
Než zhasnou pouliční lampy
A zkreslí kouzlo noci
Vyfouknu kouř s pocitem prohry
A pošlu pár slin na ty kostky
Kde se tak dobře leží
Alkohol dorazil až sem ke mně
Teď už je to jedno
Odcházíme podél zdi… sem… tam…
Já a má bolest
Vždycky zbyde jen jeden z nás
Nakonec.
Vytáhnu z kapsy nůž a…
Ne, je to jen sen a můžu dál
Říznu
Je tupý, oba jsme, tak nějak znečištěni…
Tak promiňte prosím já
Jsem na to všechno sám a mám jen
Kousek toho střepu
Nechcete se podívat?
Jsem tam, hluboko uvnitř
Někde tam musím být
Přece
Ve vašich srdcích
Ne?
Chybím tam kde nejsem
Proto jsem navíc…
Přidal
Poslední
Slova
Já to nikdy nevzdám.
Au.