Věnec

Den po dni se trápíš,
vše dobré v sobě do hrobu vábíš.
Den po dni se ubíjíš,
jsi jako černý kočí, pouze projíždíš.

Každou hodinu trápíš se víc,
duše nevnímá už nic.
Každá hodina je jako prokletí,
je jako dýka, která skrz tvé srdce proletí.

Jako posedlý, tiskneš se ke zdi chladné.
Jako posedlý, vyhýbáš se myšlence spásné.
Jako posedlý, nevnímáš už nic.
Jako posedlý, nechceš již víc.

"Má bolest se nikdy nezahojí"
(Nevěřím)
"Má bolest se nikdy nezahojí"
(Nevěřím)
"Dej na mě"
(věřím v tvé srdce)
"Dej na mě"
(Věřím v tvé srdce)
"Má bolest se nikdy nezahojí"
(Vždy je lék)

Viješ věnec své bolesti
a promítáš si šechny neřesti.

(Spal ten věnec, nech bolest zemřít)