HÁDKA V ZÁTIŠÍ CHAOSU

Hurikán v náručí bolavého moře
rozhoupaných a rozházených myšlenek
bičuje spráskané vlny
upřeným až děsivým pohledem
jako nečekané obětí
na šedivém netečném dvoře
kdy popelnice jako houf milenek
přecpané odpadky pýchou vrní
a lámou čas dalekohledem
než zase poletí
další rozpárané a roztrhané
lidské sny vyhozené oknem
a mezi věcmi na zemi
leží v kostech zpřerážená láska
schoulená pod střepy talíře
i židle tak rozhádané
slzami promoklé
nechápou nežádoucí obrazy a vjemy
a rozmazaná zarámovaná kráska
od neznámého malíře
pláče barvami podzimu
a beznaději
pro chromého jatečního koně
co zastavil ho Taxisův příkop
a v těch očích údivu
co tak svádějí
aby zapomněli jsme svoje ano
a pak role tvoje i moje
nedoběhne
už tolikrát sehraný výkop.