Venušiny ruce smyly šera (=k obrazu=)

Sázavo, Sázavo..
mizící do ulic svých vodních
já voskem tmy nemám klenot rán
kam se mi ztrácíš
na vodě list odplaví hráz?
mám
oranž lamp a bojovnic

ač odjezdy vlaků prohrávám

bráním tě
věříš
už zapomínám..

Sázavo, Sázavo..
má poslední

konečná
tma kam jít
v parku pozhasínáš netečna
a nebe chce mě číst
sviť

dotkni se toulavých břehů

plaménku
v šepotech

andělé hledají něhu..

Sázavo, Sázavo..
je tu klid

*

jsem jiný večer

rosím čas
pršen zářím lipové mlze
oceán z očí - má srdce z krás

kačenky pod stromy
chtějí mě ze šer
pro cesty po obloze

řekou hledím pomaleji

vcházím zvlhle do alejí sivých
blíž vody než růži

a cit?

snad za závějí
nesen mlčky k místům živých

zde jsme spolu
s vidinou tváře

zde milých ozvěn
oživlých hlasem

ve zlatém písmu památkáře

tišen
prosí
vrať se vrať se -

ať sluncem vhoříš do náruče
do večera

vracím se..
aby v temných hvozdech
venušiny ruce smyly šera

a zůstalo
ticho

ticho v což kloužu po zdech
u kostela
zvon zní do mých nicot
co slza to střela

cinkla o tvou blízkost
lavičko oněmělá
a lípa teplem smělá
chránila mou bytost

pohladila kůru a čas jít
k nádraží
na vlak za duhovým mostem
mostem osmi barev hodin
i když je trochu pozdě k pohladit

a kačenkám
v parku nechala snídani
poslední rohlík
dík
anděla na rtu
že nebýt ..
ptáku
byl bys
v hlubinách jiných
čtoucí svítání
nestříbřící v modrý sen

Sázavo, Sázavo..
Venušiny ruce smyly šera
Sázavo, Sázavo..
vím že jsi je chtěla...
k toulání aby dušička na popel neshořela