Umělé inspirace

Sedím tu každý večer,
poslouchám WWW,
oni rozstřílí,
ten stereotyp
dne a večera…
účinek marihuany už vyprchal,
pokud smích
prodlužuje život,
vždycky ho hned zabiji…
tou cigaretou,
kouř, ano,
mám rád,
tu písničku…
všední dny,
jsou tak nudné,
víkend,
je to jízda
a čekám,
jestli přežiji…
to když zrovna
nemám otravu,
alkoholem,
nebo to byl
atropin,
ano,
stal se ze mě
onen démon…
sedím na hřbitově,
na náhrobku,
který se pod vlivem LSD,
rozpadá…
sedím v undergroundu,
po večeři
plné hub,
a nebe mě pohltí…
pokud ležím u řeky
s jehlou ketaminu,
ve stehnu,
to když jsem se stal vesmírem…
pokud se nepropadám
do schizofrenie,
kvůli těm sladkým bobulkám,
toho zlomocného pána…
když sedím
a utírám si nos,
to zas krystalky mě prohnaly
a já mohl oběhnout planetu…
i ten večer, červeno bílý,
muchomůrka,
ta děvka…
umřel jsem už tolikrát,
že smrt,
je to poslední,
čeho bych se opravdu bál
a tak využívám ty děti
světa,
musím ochutnat
všechny jeho
plody,
jinak bych
o něm
nemohl uvažovat,
jako jeho
obyvatel.