Lidé a nadpřirozené bytosti

Novoluní v bílém županu,
nad východem se červení,
luna dřímá na nadýchaném
polštáři, který nemá stálý tvar.

Babí léto vyhání staré dámy s košťaty,
které objímají rozklepanými koleny,
do vzduchu - korigují čilý provoz,
který je ponejvíce v půlnočních hodinách
bez čarodějnických rafiček,
ukazujících přikázaný směr.

Hezká děvčata s velými pihami,
proměňují se v ošklivé můry děsu
s černými křídly ušmudlaných sazí,
nedávají ovšem pověrčivé štěstí,
škodí jenom otrlým spáčům a snílkům
neklidnými sny bez zamilovaných happyendů.

A pokud nechcete přijít o dušičku,
která je v někom takhle maličká,
zapíchněte prvnímu cizinci,
kterému kape voda z roztřepeného šosu,
do klobouku zelenou pentličku...

...protože i pan vodník se rád krášlí...


poněvadž se lidé od dávna s nadpřirozenými
bytostmi přátelili i zlobili...

...milují se i nenávidí do dnešních časů...