OCEÁN PŘEDSTAVIVOSTI

Souzvučně libé vokály v pozadí
malují vnitřním hlasem pocit
který pohltí nežádoucí strach
když harmonie krásy ho nahradí
a už žádné mučení a soucit
ani zvířený emocionální prach

co dosedá na člověka jako celek
s napadenou citovou imunitou
a s přecitlivělou touhou snít
o věcech nepodstatných šířek a délek
a s vlastní děravou ulitou
v oceánu představivosti žít

na úkor vlastních potřeb
a zrezavělých vlastních ztrát
zmučených nelítostnou gangrénou
co tak zkaleně kovově až modře
nechá všechny ideály spát
za oponou s prázdnou scénou

bez potlesku
bez náznaku chvály
když obhajuješ vlastní činy
a důsledky svého konání
jako síla co vychází z blesku
jako když úzkostí napínají se ti svaly
a všechny ty hříchy a viny
dorazili tě k pokleknutí……a pokání.