věci se dějou, tak nezoufej

ač sedím tu sáma a bez chuti nevím co tělo mé - znetvořené a krásné a horoucí a matné - co vypotí
zda válku
či svrab,
štěstí anebo hlad
oboje a všechno či
z toho nic
lásku vypotil

když jsem byl panic měl jsem trauma..co když umřu a nestihnu si pořádně zamrdat? co potom a já tak umřít nechci... bylo to bezpředmětný

trouba praská, čeká až do ní strčím.... pizzu.sýrovou s dotykovim dysplayem.je to výročí, výročí technologie, výročí kreativity, výročí manipulace, výročí kultu a především výročí smrti.

je to zvláštní záležitost
ač války zuří
koho to zajímá
když ne mě,
ani tebe
ani je
ani mrtvé

trauma smrdí smrtí
tak jako nadšení, živoření
i život

nejzvláštnější věci , co nám tak přijdou, co se dějí, co jsou i nejsou , popisujeme každý jinak , tak jako to moc lidí necejtí.a ještě míň jich to cejtí a žijou vědomě, živoření na pustině , téměř se vším, bez ničeho, s jídlem i bez jídla , s chutí a bez chuti.........s láskou a bez lásky

děje se vše náhodou či
náhoda neexistuje
a proč používám
už po několikáté
slovo či,
snad je to náhoda..

bez konce a bez smyslu
tuhle báseň odešlu
kývnu kleknu,
vložím pizzu
.
poté padnu
o kus dál
kohouti světlo vítaj
a já tak rád
už bych spal..