Kateřinka

Jak mluví vlastně kapka rosy
která z rána usychá,
jak probouzí se z tiché noci
louka rosou umytá.

Vzpomínám já na ty chvíle
kdy odpověď jsem znal,
naslouchal jsem božské víle
víle, co moc má, z očí smazat žal.

Již tu není síla
již tu není moc,
kam poděla se božská víla
já vnímám už jen tichou noc.

Nevím jak vnímat vílu
je to dívka která sní,
vidím všude Kateřinu
hledám vše co bylo v ní.

A tak tu tiše sedím
a tak tu smutně bdím,
a tak volám touto básní
že Kateřinka mi byla vším.