odstávka...

severní moře
se vlnilo jak zdivočelá anakonda
a dobývalo skalnaté pobřeží
podzimní van tetoval kůži
do růžova
a ona se procházela jen tak travou
v krátkých černých šatech
havraní hlavou
a tančila ve větrných vírech...

až k podivné stavbě
co vypadala
jako dvě muchomůrky na sobě
s vyhlídkou co trhala dech...

vystoupala po schodnicích
opřela se o zábradlí
a mě přepadlo silné nutkání
pohladit ji po nahých zádech...

odolal jsem
a nesměle pravil
slečno nechtěla by jste se mnou odletět?
jen bych Vás potřeboval
k malé opravě
a já zatím připravím palivo
výbušný mech...

otočila se
a s úsměvem pravila
jistě proč ne pojďme
a seskočila v dvojitém saltu...

já plavně za ní
a po dopadu jsme se rozběhli spolu
k opuštěné továrně na sůl...

když jsme dorazili
k odpalovací rampě
trochu se zarazila při pohledu
na podivný ocelový stroj
co měl postavu žáby...

podáš mi nářadí?
a ledabyle pohodila hřívou...

prameny vlasů se hladově
otřely o její tvář
jakoby vytesanou z borovice
připomínající královnu ze Sáby...

v tu chvíli jsem věděl
že jsem našel tu pravou...

má Repaire