Prosím čtěte

Tohle není báseň je to realita
naše Země se blíží k zániku
nejsem zastánce žádného náboženství
ani se striktně nepřikláním k žádným kategorickým
směrům filosofie
Fakta jsou ale nepopiratelná
Nebojím se smrti ale umírání jak svého
tak bližních i celé planety
Věřím ale v energii-v energii lásky
Chci Vás poprosit abyste každý podle svého srdce
a citu a možností
ode dneška vnímali vědomě svůj život a život všeho na Zemi
Abyste se napojili na energii země
a dělali vše s neustálou myšlenkou na Zemi na ekologii
a denně děkovali a omlouvali se matce Zemi
stačí dát do květináče s kytkou vonnou tyčinku,křišťál nebo pírko,nebo v parku dát ke stromu kamínek a pohladit ho,vzít pár jablek a kaštanů do lesa,večer si představit že držíte Zemi v dlaních a soucítit s ní...
I totální zatvrzelci se mohou alespoň zamyslet nad tím jestli třeba neuklidí kus lesa nebo parku...
A dělejme konečně to co chceme...
Nenechte mě v tom protože já nikoho z Vás neopouštím...
Zkusme teď jít všichni do sebe do tmy svého nitra a tam najít řešení a jestli dojde k nejhoršímu tak za tmou je světlo...hlavně se nebát protože materie je i tělo a možná ho budeme muset oželet...ale nebojte se nikdo to co je pak se nedá vypovědět...
Najděme pravdu a cestu uvnitř svých srdcí....
Asi sem nestihnu dát některé básně o které jsem se chtěla podělit ale byly vesměs o přírodě a o lásce a vděku který k ni cítím...
Ať už jsem kým jsem jedině v přírodě jsem šťastná....
Posílám sílu,lásku a velkou dávku odvahy odpoutat se a konečně žít...