Smutný klaun

Starý a smutný klaun,
už jenom před zrcadlem sedí,
poslední představení skončilo.

Sbalí si šminky a kostým,
co teď, kam dál jít?
Pohledem prázdným,
dál do plných šapitó si hledí,
a vlastně neví, co bude zítra jíst.

Starý a smutný klaun,
ten vysloužilec smíchu,
co bavil všechny,
tak opuštěný zbyl.

Vrásčitá tvář,
a pod ní maska smíchu,
jež kryje samota tak mazlavá jak jíl.

Poslední aplaus,
pro toho starého bracha,
ať ještě hlediště naposled zabouří,
pak už jen útulek,
pro nepotřebné lidi,
náhradní svět a oči kocouří.