Modrý chlad: Saze

Probouzíš se jinde
v nějaké dívčí vůni
Přetržená nit rozpolcených děsí nedopsané

Doufáš - dobrý pozor dali
aby na nový věk
stíny mihotaly

Zde pár věcí...

korále z Orientu
střípek z vázy..

šátek s krajkou
něco voňavé kůry
a kamínky pro štěstí

připomínají rozházené hračky věčného dilematu

Vyměnit vranní pohodlí
za velice nejistý holubičí úděl?

Útočit svoji srdcohrou
na zachování cti
a svědomí čistého
průzračného?

Netrhej tíhy lidské duše na miskách vah!

Čím čelit temným silám
bujícím skrytě
v káždém z nás?

Tak nenáviď a žij?!
Tak miluj a zemři?!

Po bojích

zasychají mé - zasychají tvé

kapky tuše
když v keramice šeří rozmáčená přání
s otazníkem


Přijď jak jsi
Žij se mnou
...

Vezmi mne zpět hvězdičko..

-

Je hořce! Je bezhlavě!! A pozdě!!!

I dnes? To nic!

To zbloudilí andělé lípy spící
vyprávějí vločkám ve větru skotačícím
o bodu tání
a smog se na ně dívá
deštivou milovnicí
amorově navždy

Větrná varování
ztrácejí svou zemi

Kéž se brzy setmí!

Mrak pije body tání
co prosí o svítání
už jsou city nás - podmořské chrámy
a delfíni se brání
marně
v barvách noci

Ty?
Čteš oceán?
... že bys míval pocit?
Povypravuj soudci modráskovi?


Ach
koně nekovaný
spěšte ke stínům
Ach
černí kentaurové
stříbrosvitu Luny

divocí jste volní

Až v cestách zaržu zhynu
prosím vás mi věrní..

Neste kytici dál a dál
aby zmrzlé zemi přál

duhový bod příliš růžových

čistý?

Dostat Tě domů?
Do hádek a rozchodů
snadné či snad Ne?

Dlouho jsi netrénoval
na střechách města zahaleného mlhou
ani u komínů pamatující kroky za duhou

Prý jsi nosil lidem štěstí v dobách kdy se věřilo knoflíkům
a vikýře nikdo nezamkl

Půda. Ztracené dětské království - všude prach a tma.
Aspoň nevolá sousedka: "Jééé.. nezapomněl jsi zhasnout?"

"Dobrý večer.. já.. já.. něco dělám.. uklízím.. a děkuju.."

"Ahá, to my jsme tuhle nechali svítit
a odjeli na léto.. tak brou.. brou"

Brousils o schody nože šikované řadou tekutých vojáků?
Dávej pozor! Abys do nich nevrazil!
Okno. Zabedněné? Nahmatals pár hřebíků?

Drží? Jako vysypaná truhlička zvadlých podzimních sedmikrásek
za potlučený víkend před chudobkou
- k čemu je zahradní houpačka na kopci
a u ní gotika polykající svůj nářek

Rád bys vymizel z tohoto hradu?

Chlapče.. To se stává i jiným a ani vánoční pláč
s výhledem na město v údolí nezůstane věčným zrnkem písku
přesýpacích hodin zatoulaných ve vločkách věřících

vyhlížejících na střechách Ježíška
než se i ty
rozhoupeš a přeletíš ploty

ale zatím se jen touláš s brčkem
závidíš Perseovy hvězdy a chceš letět na měsíc


Stále vidíš jeho moře bílé? Chceš snad pohladit
vlasy Bereniky?

jenže zítra -
zítra půjdeš do cizích vod!
Až davy vnitřních křiklounů rozšlapou noty
papírového draka stejně jako rozpité stopy romance u zdi
začneš si říkat ...

Ano - je z jasmínové vůně

Ona už ví..

Usnula tvá láska po marných citech k černovlásce k té noci?

Usnula? A kdy se probudí? Přijde?

První patro. Tady bývala kuchyň s prokletým sporákem!
Přála si nový, vždycky, když ti chystala jídlo.
Dostala o vánocích vařič. Netušila, už dávno nic nevařil..
Mohl by ses podívat, ale zhrozit se z úložiště smutků?

To neláká.
Zato v protější místnosti vkládals do básní svět
než přišel z ničeho nic den a malíř bláznil
pod kvílením úsporných vět

žárovky a žádný wolfram!

V nějakém století je dávali skoro všude. Křičely z reklam.

Welcome to Tearstown!

Hrály všemi barvami a přitom v nich vibroval chlad,
bledý jako líce únorových polí

Zbavil ses únorové duše?
té která s tebou psala o smrti tvý mámy, o životě..
o andělích o ochráncích o pravdě

Princezna z vesmíru nic číst nebude

Paprsky se odrážejí od kovové atmosféry
-
Nad hladinou? - Modrý chlad.. už je zná.

Modrý chlad?

A co Ona?
Co když doufala..že ji pohladíš..
že už to celé jednou protrpěla.. Ty Nevšímálku!

Všechny tvé sos signály?

Za ně jsi byl zařazen.. hodnocen..
ofrankován.. odsouzen
a budeš zas
označen za zlého
píšícího dlouhý nesrozumitelný deník

Čím ruší víc, že kominíček trčí v sazích na duši?

Máš být vyrovnaný, když miluješ celým srdcem
nejen pro její krásné nohy běloučkých tónů
získávající hlavní roli nezměrných nálad
volajících ze světlerůžové vláčnosti
měkce a vlhce blížícího se saténu

Květinko rosných ach
smím až k malým černým mřížkovaným botkám
věznícím heboučký nárt pro polibky?

* Ne!

Musím být stále ztišen v temnotách
a zmizen v párách
pro jinovatková rána když se dívka nečekaně zeptá..

Co bude dál?

* Něco pozoruješ malíři? Opentlené mrazy tmavovlásek?

Pro ně to zde končí a necháš je uniknout
do zahrady s altánkem po dešti..
protože dnes kloužeš svými prsty po dvěřích
od epizody z plačtivého úletu

ač rád bys je zatínal
sám kdesi na ostrově
sám bez šance slunovratu
sám u vyhaslého citu?

a je ti to...

Modrý chlad co nejde od vody
to už nemůžeš
je ti špatně
a potřebuješ se teď očistit a prosit padající hvězdy
je to zlé
jsi zase

sám

.