Štěstí? Leda ve snu!

Je to skutečnost či sen,
vidím sebe na nejmilejším místě mém.

Sedím na nábřeží,
koukám na Hrad
a řeku ladně plynoucí.
Labutě po ní tančí lehce,
jako princezny na prvním plese
a já cítím lásku horoucí.

Moment, vždyť já tam nejsem sám.
Jsem šťastný...,
vedle sebe tebe mám.

Držíme se za ruce,
navzájem jsme v objetí.
Láska vládne našim světům
a my jsme její obětí.

Náhle všechno mlha zahalila,
já odešel z tvého objetí.
Nevím, co se sakra děje,
nechci přijít o štěstí!

Slyším: „Vstávej už, musíme jít ven!“.
Zírám tupě do stropu
a už vím,
že to štěstí byl jen sen.