Vzpomínky, co nemáme...

Po schodech scházejí stíny lidí, kolem běhají děti v ozvěnách času.

Přes keře na trávník skáče míč, skáče za křikem od nás pryč.

Sedíme a vzpomínáme na věci co stali se, než jsme žili.

V temném větrném ránu sedíme a čekáme,

v opojení,

unavení a smějeme se času za námi.