Do pekla

Po schodišti z těl co bolestí jsou zkřivená,

scházím dál do žáru lží.

Tisíce slov co nedokážou říct kdo jsem,

šeptají tiše, protínají vzduch, jako střepy do uší.

Smějí se, mstí se mi, krmí mě hladem.

Na konci není světlo z hvězd, zůstanu sám v objetí tmy.