K

možná
že parkety
by ti vrývaly třísky
do bosých nohou
možná
že po probuzení vedle tebe
vrátila bych se v čase
a ani nepřišla
možná
že slovem milovat
vážně míníš škrtit

-

kdysi jsem chtěla
perem popsat
každý centimetr tvé kůže
ale
uvědomila jsem si
že to nejsi ty
že mé zpité tužby
stále míří k neznámému
závoji dlouhých plavých vlasů
nechci už
sledovat jak se ztrácíš
ve sladkém opojném klamu
když vedle tebe žízní hynu
po žízni
nesnesu už
cítit jak se chvěješ
v záplavě mých prázdných polibků
není tu už nic!
ale možná
když přestaneš mi tisknout ruku
bude mi zima