Nálady ve smutku či v radosti

Smutek naplnil
džbán plný slz,
vnořil se hluboko
na dno nálady,
srdce probodl
Amorův šíp skrz,
andělům život
jsme potají dávali...

(po kouscích naší existence)

Loutky, které
se nesmějí,
zvadl jim úsměv
na růžích lící,
už hrát si s
nikým nechtějí,
jsou mlčenlivé a
jejich myšlenky spící...

(v náručí vrnivého Snění)

Spravit náladu
je často těžké
jako když se něco bortí,
často se s námi
handrkuje, potahuje
a ve smyčkách kroutí...

(jako podrážděný písečný had)

a tak, když se zase usměrní,
nevyvadí a nedělá šílené eskapády,
jste v duši i těle opět přátelé důvěrní,
kteří mají společné malé i velké plány...

(plníte je do posledního okamžiku)


tělo bez duše
a duše bez těla,
bez sebe přece
nemohou být...

...nejde aby se rozdělili...

když se mají dobře,
je na světě hned krásněji,
a pro člověka
je bytí na tomto světě blahobyt...

…lidé si své proměnlivé nálady i radosti způsobili…


a to pokaždé jinak