Slepené srdce mé

Vzduch nad silnicí se tetelí horkem.
Je mlžné jitro prosincové.
V kamnech to praská mrazem.
Na plešaté hlavě mastné vlasy dlouhé.

Dvěstědvacet decibelů se valí tichem.
Jsou řeky lásky na poušti zmrzlé války.
Prochlastané noci s posledním knězem.
Kde jsou ty ženy co tu v běhu stály?

Prší z modré oblohy za svitu luny.
Klad se píchá s protikladem.
Na jabloni zrají třešně a taky blůmy.
Chci být s tebou nezlomným lomem.

-Mám kocovinu z malinovky.
Je láska bez nenávisti?
Milujou kluci stejně jako holky?
A smím cítit bez bolesti?

Na světě plno zamilovaných zrad.
Jsou u mne všichni co jsem znal,
však nikdo, kdo o mne věru stál.
Tedy slepené své srdce do země sem zahrabal.. .