hotelový pokoj

zažívám to
o čem jsem často četl.
v hotelovém pokoji
popíjím víno a jsem tu sám.
prý smutný příběh, bylo mi řečeno ,
hej, netěšil jsem se sem, ale
jsem tu,
já, víno televize,
kde zrovna rekapitulujou smrt a
jak je hrozné, mít na sobě prezidentovu krev.
netýká se mě to,
netýká se mě dokonce ani
tenisový kurt za oknem mého pokoje,
netýká se mě ani vyvěšený zákaz kouření
na chodbě před mým pokojem.
jsem tu velmi sám.

"kdo by chtěl JFK zastřelit, po tom, co pro nás udělal..."

lidé museli být velmi smutní.
já nejsem smutný.
jsem tu sám , ale ne smutný,
mé víno a kus mrtvého prezidenta,
loupají stěny hotelového pokoje.
někdy bych si chtěl skusit,
kus života v hotelu.
sám, s vínem, televizí a tlustou, nehezkou recepční.
asi jako bukowski, lidi mi to řikaj,
cejtim, že jsem ovlivněnej jim i vínem,
asi to cejtim podobně, samotu,
tu úžasnou tvůrčí samotu,
samotu beze strachu.
nebát se sám sebe a vyhráli jste.
já jsem vyhrál a
mnohem víc na obtíž
je mi okolí,
než nicotné nic,
zdůrazněné úzkým hotelovým pokojem ,
vínem a dálavou.
žít půl roku na úkor čtyř stěn.

vrah byl popraven
ve jménu práva,
smrt smyla smrt a
krev je stále zarudlá.

hotelový pokoj čtyřstěn,
já samoten a téměř prázdná láhev,
skoro jak báseň co spílá,
vrah měl být popraven,
ctihodným člověkem,
určen,
trest, já soudím tebe, pane bože, jseš mrtvej,
to my vrahové vlastních mozků.
chlastem spíláme slastem a
radujem se smutně.
je mi to jedno, jsem sám.
jsem sám mezi čtyřmi stěnami,
jsem sám, mezi druhou láhví vína,
jsem sám, se svými vlasy.
miluji svou samotu.
je skutečná a pravdivá, je všeříkající.
trošku mě děsí, že samotu svou,
kterou bezmezně mám ,
respektuji a miluji,
nemám co říct
postel pod nohy rozpadla se.
v mém hotelovém pokoji,
jsem tu sám ,
s vínem a televizí.
pokoj si nechám vyměnit,
jen co zakázaný cigaretový kouř vyvětrám.
napadaj mě věci asi jako
"jdu pít a skládat báseň neb zpit a pln bázně, hniju a živ jsem víc, než kdy kdo předtím"
ale nezájem ze zájmu, já povím vám historku.
můj famózní pokoj,
co jsem tak miloval,
donutil jsem je vyměnit.......
za cenu jednolůžka
dvojlůžko mám, co víc, se zrcadlem přes celou stěnu .
jsem mnohem víc sám, než v pokoji předtím,
neb jsem sám ve větším a se zrcadlem
-samota odráží se,
já tu dřepím, piju píšu,
a jsem rád.