Než shořím

Trochu hravosti
přimíchám si do odpolední kávy
Podzim mění se v barvách,
a já nalévám Ti radost
Nechci se už ptát, zda
dát rozum nebo srdce všanc..

Klíčem svým uzamknu svůj svět
v jednotě se vším

Svítá..

a vše je zas tak jiné

A mně..
bylo potěšením
..své srdce Ti darovat

Bude mi chybět svět plný snů,
léčení mimo realitu všedních dnů
Verše plné smutku i slz.
Nevezmu dar svatých slov
do temnoty iluzí
Mosty spálit pro dokonalost
Hrozí mi shoření vlastních pekel

Pokorně přijmu každou chvíli
i pokušení podlehnout mu zas
jediným pohledem do očí..

Kvůli zítřku, zůstávám ještě sama..
Už staletí píšu dopisy Tobě,
moje milovaná.