S věnováním

Zatuchlý podchod
ztmavlý
bojácnou a plachou tmou
se štiplavým zápachem
nezralých slz a
tří gramů amoniaku
nestoudně rozpuštěných
na obnažené zemi.

Kdesi v dálce
hladový jícen
dvou protisměrných schodišť
odstřižených
od pupeční šňůry s elektrickým proudem.

O kousek dál
se krčí zlomená
columna vertebrális
vyhaslé cigarety
co jako poslední mohykán
zůstala na nohou a neupadla
cestou domů z flámu.

Drtí ji v ústech.
Hlasitě žvýká.
Do ticha.
Kamelot bez novin
a gamén bez úsměvu.
Na rozšklebené kapse
štítek se jménem.


Rozkošný Miláček -
zásahem vyšší moci
slovutný pisálek
odstavců z ciziny.
Ochotný sběratel
naivních klínů
vonících hedvábím.

A zpoza dveří,
za kterými je ještě dovoleno dýchat a
nemilovat zároveň,
ho sleduji, jak
se sklopenými zraky
čte v odlescích plochého displeje
ekonomickou přílohu
Hospodářských novin

V pražském podchodu
pohledem stalkera
sleduji kluka, co
měl značkové trenýrky a
byl tam za kocoura.


A jelikož jsem obyčejně
špatná v koncovkách,
řekl jenom
„Ahoj, já jsem Marek“ a
odešel.


Nestálý.
Nevěrný.
Miláček publika.