víno rozlitý

Za okny říjen a v mé duši pusto..
ne snad pro to listí spadaný..
Vzala jsem si velký sousto a křídla moje jsou najednou zlámaný..

Na stole se rozteklo rozlité víno,
a mně je jedno,že na zem kape...ten koberec..stál tisícovku,takových ještě bude..koberců jistě..
a chlapů jako ty...ne,už nikdy příště!!!

A budou i jiní,nejen ten,co ublížil...
a že právě na něj měla jsem sliny..no a co,prostě mě jen zle obelstil...a já se hloupě nechala,naivní a hloupá
tak lituji ,že k němu na slovo nebyla jsem skoupá..

Stojím na nástupišti a vlak prý je zpožděný..
nic nového pro ženy jako já...
Stojím na nástupišti,silou hlavu hrdě zvedám a děkuji,
že už zpožděná nejsem já...

Stálo to litry rozlitého vína..tři říjny v naději..
co slin se týče,ani v tom jsem nebyla líná,ale..
zpožděné vlaky už mi píseň nepějí....a já jsem za to ráda,
nelze zaměnit zhrzenou lásku za kamaráda..

Jeď si,zastav kde to cítíš..jeď a najdi jinou naivku..
jeď a já budu modlit se,abys našel jinou výhybku..
Jeď a jinou nechej rozlít víno,
jeď a nový říjen ochutnej..
jeď si,milovala jsem tě až za hrob..
a nevěděla,žes tak ubohej..