Villonská balada

Pravdy se bojím, leč ke lži odpor mám,
krb mi zhasíná, dřeva mám dost,
znám mnoho učených věcí, přesto nevím nic,
odpuštění znám, jen opravdově neumím,
na tváři se zračí úsměv, duše je ztrápena,
nenávidím, přesto miluji.

Mnoho umím, to důležité mi stále chybí,
na vrcholu, a přesto dole,
kráčím výš, povězte mi kam,
vadí mi jas, černobílou nemám ráda,
žiji krátko, nezbývá než život odhadovat,
nenávidím, přesto miluji.

Chci se prosadit, jen sleduji,
dotknout se hvězd, nechci létat,
jsem jednoduše čitelná, mám příliš protikladů,
chci žít v pohádkách, princové jsou na draka,
hudba mi není neznámá, učit se stále musím,
žít chci, ale už mě to tady často nebaví,
nenávidím, přesto miluji.